Pohyb a relaxace

Umělá sladidla, seznamte se

Moderní doba vybízí neustále k tomu, abychom nahrazovali klasický bílý cukr něčím „zdravějším“. Proto ve snaze učinit pro své tělo něco dobrého, sáhneme po potravině s umělým sladidlem nebo náhražce cukru například ve formě sirupu a věříme tak, že děláme lépe.
Dnes se podíváme pod pokličku právě umělým sladidlům.

Co jsou to vůbec sladidla?
Náhradní sladila jsou obecný termín pro potravinářskou přísadu využívanou místo cukru a obvykle disponující vyšší sladivostí. Lze je rozdělit na dvě skupiny:
Přírodní náhradní sladidla – výtažek například z oblíbené stévie nebo méně známá katemfe (tropická rostlina z jejichž slupek plodu vzniká sladilo thaumatin).
Syntetická náhradní sladidla (umělá) – vyráběná se několikastupňovou a řízenou chemickou syntézou (sacharin, aspartam, sukralóza)

UMĚLÁ SLADIDLA
Umělá sladidla jsou v potravinářství čím dál více vyhledávaná a přidávají se také do výrobků sportovní výživy z důvodu velmi nízké kalorické hodnoty při současném zachování vysoké sladivosti. Na první pohled se jedná o dokonalý produkt. Svojí strukturou jsou podobné sacharidům, díky čemuž při jejich konzumaci pociťujeme na jazyku příjemnou sladkou chuť. Naše chuťové pohárky jsou sice spokojené, ale rozdíl však nastává při trávení. Umělé sladidlo není schopné naše tělo zpracovat a odchází nestrávené z těla ven. Díky tomu mají umělá sladidla téměř nulovou energetickou hodnotu, nepodporují ani vznik zubního kazu a jeví se tak jako vhodná alternativa cukru pro diabetiky nebo za cílem redukce hmotnosti. Otázkou je, zda tomu tak doopravdy je?

Chemicky vyrobená sladidla jsou stále velmi diskutované téma. Žádná vědecká studie jednoznačně nepotvrzuje jejich negativní či pozitivní dopad na lidský organismus, nicméně v současnosti spíše narůstá tvrzení, že nepříznivě ovlivňují mikroflóru ve střevech. O tom, jak mikroflóra ovlivňuje náš život se můžete dočíst v našem předešlém článku.

Diskutovaná studie amerických vědců dále naznačují, že umělá sladidla mohou negativně zasahovat do řízení metabolismu krevního cukru (glukózy). Glukóza je zdroj energie, kterou tělo ukládá do svalových buněk (ve formě svalového glykogenu), nebo je využita při ukládání tuku (glycerolu, což je kostra pro tvorbu triacylglycerolů – onoho tuku) do tukových buněk. Umělá sladidla tedy pravděpodobně zvyšují přeměnu glukózy právě do podoby tuků.

Čím dál častěji také slýcháváme výrok, že místo zamýšleného napomáhání hubnutí (díky téměř nulovým kaloriím), zvyšují chutě k jídlu a posouvají práh vnímání sladké chuti. To znamená, že při konzumaci potravin s náhražkou cukrů sice snížíme prvotně zamýšlený příjem kalorií (sacharidů), ale může docházet k tomu, že poté vyhledáváme mnohem více jídla, než jsme zvyklí. Samozřejmě stále chybí dlouholeté, a především kvalitní výzkumy, které by jednoznačně tyto domněnky potvrdily či vyvrátily.

Co se týče bezpečnosti umělých sladidel, všechna byla testována v laboratorních podmínkách., Zz testů následně vyplynulo odhadované množství, jež lze bez problému konzumovat každý den po celý život, měřeno pro zdravého dospělého jedince. EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) seznam pravidelně kontroluje a aktualizuje.

Faktem však zůstává, že prvotní testy jsou prováděny na zvířatech a již mnohokrát se prokázalo, že na látky obsažené ve sladidlech reagují jiným způsobem než lidské tělo. Pokusům jsou dále podrobena vždy jednotlivá umělá sladidla samostatně, přičemž v potravinách se setkáváme s mnohými kombinacemi, které studie již nezkoumají. I nadále bychom si tam měli zachovat selský rozum a konzumaci umělých sladidel nepřehánět.

Pokud se chceme vyhnout cukru a snížit jeho množství ve stravě, rozhodně není zdravá cesta cukr čímkoliv nahrazovat. Mnohem efektivnějších výsledků dosáhneme, pokud jednoduše snížíme množství cukru v jídelníčku, budeme vybírat potraviny přirozené sladivosti a vychutnáme si pokrmy ze základních surovin. V situacích, kdy sladit opravdu potřebujeme, využívejme raději přírodní med nebo vhodný sirup, které si rozebereme v příštím článku.

Autor: Ing. Kateřina Tichá